28. 8. 2017

FEELINGS

V tuhle chvíli ani nevim o čem chci vlastně přesně napsat, ale poslední dobou se setkávám od spousty lidí s negativitou, a to hlavně ke vztahům (ať už partnerským nebo kamarádským). V době, kdy skoro každej druhej vztah je založenej na lžích a podvádění se navzájem, tu negativitu i docela chápu. Přesně proto je asi lepší od nikoho nic dobrýho nečekat, pak nemůžete být zklamaný, že se dotyčný nezachoval jak měl. Naštěstí jsem z 90% pozitivní člověk, takže mě sice nějaká věc mrzí, ale život jde dál. Jenže jsou pak lidi, kteří se nad věcma trápí dlouho, až je to třeba úplně složí.


                                       
Ono když vás takhle položí už několikátá špatná událost za krátkou dobu, je něco špatně. Hodně vám to hne s psychikou, děláte věci který nechcete a neděláte ty, co chcete. Taky hodně záleží na prioritách, protože jsou lidi, který vydrží víc a jsou v pohodě, ale pak jsou lidi, kteří se hroutí nad věcma, který nám přijdou absurdní. Ale každej přemýšlí jinak, a proto nikdy nechci znevažovat pocity ostatních, přestože pro mě to neni priorita. Z takovejch věcí se pak můžete dostat na dno, kdy už ani nemyslíte racionálně a to je zlý. Hodně přemýšlim nad chováním ostatních, přijde mi, že lidi jsou čim dál víc sobecký, a nikdo nechce řešit problémy druhejch (ač jsou ty lidi z bližších). Každej si obhajuje to svoje i když ví, že dělá špatnou věc. Všichni chtěj slyšet pravdu a je to hrozná priorita, ale sami pravdu neříkají a pokud jim někdo pravdu řekne, je to ještě horší než kdyby jim lhal.



Já jsem za poslední dobu v tomhle jiná, poučila jsem se z chyb a taky z toho, co vidim u ostatních a mam spíš problém, nějakej vztah navázat. Jsem typ člověka, kterej se dokáže bavit skoro se všema, ale málokomu se dokážu nějak svěřovat. To je ale způsobený tim, že jsem dřív lidem hodně věřila, všechno jsem na sebe řekla a čekala jsem, že to zůstane mezi mnou a tím člověkem. Bohužel tohle se moc často nestává. S tim i docela souvisí, že né záměřně, ale naučila jsem se nikoho nekontaktovat sama. Mám radši když vidim zájem z druhý strany, protože jsem nerada zklamaná, když o mě člověk nestojí, a poznám to. To je ale taky ovlivněný událostma z minulosti no. Jasně, taky se někomu ozvu sama od sebe, ale jsou to většinou lidi, který jsou nějakym způsobem okolo mě (a u kluků je tohle ještě horší).
Přála bych si nějakej lepší svět, tim nechci říct, že světovej mír a  random lidi objímající se na ulici. Spíš míň falešnějch lidí koukajících na svoje štěstí i na úkor druhejch, míň lidí co si devastujou život sami a je jich škoda, míň násilí, míň lidí bez hodnot. 

Tenhle článek je spíš shluk nějakej myšlenek, který v sobě mam, než že by měl hlavu a patu. Nechci aby to vyznělo depresivně, ale spíš tak úvahově.
Š.






3 komentáře:

  1. pekné myšlienky :) ja som toho názoru, že by si mal každý riadne premyslieť, komu sa otvorí, lebo po svete behajú aj takí, čo to radi zneužívajú a nás to potom pekelne bolí... :/

    Sabi z blogu Beautiful savage

    OdpovědětVymazat
  2. Hezky napsáno.. já mám občas problém, že se trápím úplným i maličkostmi

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář <3